Byl němý po úrazu krku… zázračně se rozmluvil.

Honza si užíval jako teenager život plnými doušky. Pokud se zrovna nedíval na porno, na kterém si postupně vypěstoval závislost, s kamarády sjížděli na horských kolech nebezpečné trasy v lese. To byla Honzova tradiční volnočasová zábava. A právě kvůli jedné takové jízdě si způsobil úraz krku a zcela ztratil hlas. Nicméně tento příběh má šťastný konec. Co se Honzovi přihodilo, si poslechněte v podcastu, zhlédněte ve videu nebo přečtěte v textu jeho příběhu.

Honzův příběh

3 minuty čtení

Moje střední byla poměrně divoká. Takové moje základní heslo bylo: „Užívat si!“ A tak jsem se snažil vyzkoušet všechno, co může teenager v té době vyzkoušet.

Snažil jsem si užívat, jak to jenom šlo. Taky jsem byl závislý na počítačových hrách a taky na pornu.

V té době pro mě byli nejdůležitější kamarádi, a co si mysleli oni. Díky tomu jsem se choval doma velmi špatně, protože moji rodiče si mysleli něco jiného.

S partou kamarádů jsme začali jezdit na horských kolech. To bylo něco, co mě hodně bavilo, co mě hodně chytlo. Jezdili jsme v lesích, skákali jsme a dělali jsme všechno možné.

Jednou jsem taky šel vyzkoušet takový nový skok. A úplně se to nepodařilo. Místo abych vlastně letěl přes takovou vyhloubenou díru, přes kterou jsem měl letět, tak jsem narazil do jejího kraje a praštil jsem se do krku řídítkama.

Věděl jsem, že je asi něco špatně, plival jsem krev, ale zároveň jsem byl schopen normálně fungovat. Tak jsem nasedl na kolo, jel jsem na kole domů, a potom do nemocnice.

Tam se doktor podíval do krku a zjistil, že ho mám na tři kusy. Řekl, že mě musí okamžitě operovat.

V tu chvíli mi došlo, že to je fakt průšvih, a tak jsem se začal modlit, protože to bylo tak asi jediné, co mi v tu chvíli zbývalo.

Po té modlitbě jsem získal takový zvláštní klid. Nějakým způsobem jsem získal pocit, že to ještě není konec mého příběhu.

Na sále jsem strávil několik hodin. Potom, co jsem se probral z narkózy, za mnou přišli doktoři a řekli, že operace byla z větší části úspěšná, ale že bohužel nebyli schopni to udělat tak, abych mohl ještě někdy mluvit, že moje hlasivky byly utržené a zdeformované.

Tak jsem seděl na nemocniční posteli a přemýšlel jsem, jaké to bude žít bez možnosti znova mluvit.

V tu chvíli jsem sáhl po telefonu a našel jsem tam esemesku. Ani nevím, kdo mi ji napsal. Ale byla tam jedna věta z Bible, která říkala: „Neumřu, budu žít a budu mluvit o tom, co Bůh dělal v mém životě.“

Několik týdnů po operaci jsem začal mluvit. Zněl jsem sice jako postava ze Star Wars jménem Darth Vader, ale mluvil jsem!

Když jsem potom začal mluvit, tak to pro mě znamenalo ještě něco víc, protože jsem to bral tak, že nejenže mně Bůh dal novou šanci, ale taky že chce, abych o něm nějakým způsobem mluvil, abych ho nějakým způsobem následoval.

A tak Bůh začal skutečně měnit můj život ve spoustě věcí. Začal mě měnit v tom, jak se chovám ve vztazích, zvlášť doma v rodině. Začal mě měnit taky v tom, jak nakládám se svým časem a v mém návyku a závislosti na pornografii.

Bůh mi dal novou radost ze života a vědomí toho, že to, že tady jsem, má nějaký smysl a že můj život má nějakou hodnotu.

Ježíš je pro mě někdo, s kým můžu mít blízký vztah. Je pro mě někdo, kdo mě zachránil, a to nejen jednou.