Chvíli po porodu dítěte ji opustil manžel, ale našla sílu jít dál

Poté co Jana zjistila že je těhotná, se v jejím manželství začaly stupňovat různé problémy, které vyústily v to, že čtyři týdny po porodu zůstala sama bez manžela. V jedné chvíli seděla doma s miminkem v náručí a nechápala, co se v jejím životě děje a proč tohle všechno vůbec Bůh dopustil.
Kde našla sílu jít dál si si poslechněte v podcastu, shlédněte ve videu nebo přečtěte v textu jejího příběhu.

Příběh Jany

Ahoj, já jsem Jana a ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.

Můj život vlastně nebyl vůbec ničím výjimečný. Vyrůstala jsem v rozvedené a nevěřící rodině a žila jsem tak jako většina lidí. Chodili jsme s kamarády po zábavách, popíjeli, kouřili, až jsem jednou přišla do zaměstnání, kde jsem narazila na svého dnes již bývalého manžela. Od něho jsem se po svatbě začala dovídat o duchovních věcech, o okultismu a o tom, jak to všechno funguje. Na mě tenkrát přišel hrozný strach z budoucnosti, z toho, co bude, co když je to všechno pravda, co když existuje Bůh a co když existuje peklo? Přemýšlela jsem, co mám dělat, abych se zbavila toho strachu.

Pak jsem ale poznala člověka, který mi řekl o Bohu, tak, jak ho popisuje Bible, a já jsem hned věděla, že takového Boha chci poznat. Krátce poté jsem vydala Bohu, Ježíši, svůj život. Jenom to mělo pár háčků, jedním bylo, že ten člověk neuznával církve, a já jsem v hloubi srdce strašně toužila po tom poznávat další křesťany.

Ale za krátkou dobu potom jsem otěhotněla a v manželství začaly stupňovat různé problémy, až se stalo, že jsem zůstala čtyři týdny po porodu sama.

Najednou jsem seděla doma s miminem v náručí a nechápala jsem, co se to všechno v mém životě děje, proč tohle všechno vůbec Bůh v mém životě dopustil. Vedlo to k tomu, že jsem postupně, ani nevím jak, od Boha vlastně odpadla a začala jsem žít tak nějak po staru.

Trvalo to tak rok, dva a přišel čas, kdy mě Bůh začal k sobě volat zpátky. Dal mi sen, kdy jsem si uvědomila, že jsem se dostala někam, kam jsem se ani vlastně dostat nechtěla, že jsem se úplně vzdálila od Boha a ani vlastně nevím, jak se to stalo. Věřím, že kdybych chodila do církve a měla společenství a podporu, že by k tomu nikdy nedošlo.

No a tak jsem začala přemýšlet, jak bych si zase našla cestu k Bohu zpátky. V té době se mi ozval jeden starý kamarád, se kterým jsem jako s prvním po tom svém odpadnutí začala o Bohu mluvit. Čím více jsem o něm mluvila, tím víc se Bůh přiznával ke svému slovu, tím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem ho chápala. Věděla jsem, že jsem prostě zpátky, že to stačí vyznat a že nás přijme okamžitě zpátky, že na nás čeká 24 hodin denně s otevřenou náručí.A taky, že nás nikdy nevyžene ven. Ať už jakkoliv selžeme, Bůh nám vždycky odpustí a vždycky nás vezme zpátky.

Naučila jsem se to, že potřebujeme církev, že bez ní to prostě nejde, že je to Boží rodina, nenahraditelná rodina, a co víc, ten můj kamarád uvěřil a dnes je to můj nejúžasnější manžel na světě.

Myslím si, že lidé by měli Boha hledat, protože je psáno, že: “pravda vás osvobodí”, a to je jedna z největších pravd pro mě, protože není nic tak osvobozujícího, jako poznání Boha a vztah s ním.

Je pro mě hrozně fascinující to, jak Bůh mění naše životy, naše srdce, naše priority, prostě úplně všechno.