„Najednou jsem se cítil milovaný“

Justin ve svém životě postrádal lásku, štěstí a naději. Svou hodnotu a štěstí hledal ve vztazích, v lidské slávě a popularitě, ale ani holky a spousta přátel do jeho života nepřinesly vytouženou radost a pocit uspokojení. Svou frustraci si postupně vybíjel na lidech kolem sebe, na své rodině a také šikanováním slabších. 

Jednoho dne poprosil Boha, aby od něho vzal všechny negativní pocity, a co se dělo dál, si poslechněte v podcastu, shlédněte ve videu nebo přečtěte v textu jeho příběhu.

Příběh Justina

Než jsem poznal Ježíše Krista, tak jsem v životě postrádal lásku, štěstí a naději.

Lásku jsem hledal v holkách a myslel jsem si, že když si někoho najdu, tak budu štastný a budu se cítit milovaný, ale tam jsem ji vůbec nenašel. Štěstí jsem hledal v diskotékách, hledal jsem ho v lidské slávě a popularitě. Hledal jsem ho v šikanování druhých a myslel jsem si, že když kolem sebe budu mít hodně lidí a kamarádů, že budu šťastný a že to bude něco krásného. Přitom ale všechny mé vztahy byly falešné a povrchní.

Protože jsem byl v životě hodně nešťastný, byl jsem zlý na svou rodinu a na své okolí a nevěděl jsem, jak to změnit. Vždy když se mě na něco zeptali, byl jsem hnusný, ale já jsem už tak dál nechtěl žít.

Moje rodina byla věřící, především můj strýc, se kterým jsem často chodil do Kauflandu, to bylo takové naše “teritorium”. On mi vyprávěl o církvi, jaké to tam je a co to vůbec je, a já jsem ho rád poslouchal.

Měl jsem touhu tam přijít, ale bál jsem se a styděl jsem se. Myslel jsem si: ”Já, a do církve?” Měl jsem v sobě hodně pýchy a nechtěl jsem tam jen tak přijít, styděl jsem se. 

Jednou jsem šel sám večer domů, nikdo kolem, tak jsem řekl: “Bože jestli existuješ, tak ať všechny tyto mé pocity a emoce zmizí. Ať ta prázdnota, která ve mně je, odejde.”

A jednoho dne, jako kdybych nevěděl, co dělám, jsem šel do církve, a když pastor začal kázat, tak jako bych přestal vnímat. Začal jsem vnímat jen to, jako by se mě někdo dotkl. A to byla Boží láska, která se dotkla mého srdce. Začal jsem se cítit milovaný, plný lásky, štěstí a naděje. Nevěděl jsem, jak se to stalo, bylo to z ničeho nic, jako bych lusknul prstem.

A najednou jsem začal chodit na všechny události, které se v církvi děly. Chodil jsem na skupinky a po dvou týdnech jsem řekl tomu pastorovi, že bych chtěl dát Ježíši svůj život, a tak on mi řekl o modlitbě spasení, co to je, co to obnáší a jak se to dělá. Řekl mi, ať se rozmyslím do neděle, jestli chci dát Ježíši svůj život. 

V noci se mi zdál sen, že jsem řekl Ježíši ano a můj život začal být krásný a nádherný.

Ráno jsme měli konferenci, která mě ještě víc povzbudila a odpoledne se mě pastor zeptal, jestli chci dát srdce Ježíši a já jsem řekl ANO. A když jsem se takto rozhodnul, tak jako by se ve mně něco zlomilo.

Jako kdybych měl v srdci takový průlom, který všechno kolem mě změnil. Cítil jsem jen tu lásku, kterou mi v životě nemohlo dát nic jiného, kterou mi dal jenom Bůh.

A díky tomu, že jsem v tu dobu uvěřil, se můj život obrátil naruby.

Začal jsem se víc věnovat rodině, začal jsem být jiný na své okolí. Všichni lidi se mě ptali, jak to, že jsem se změnil. A Bůh mi dal taky Boží rodinu, dal mi lidi, kteří mě podporují a kteří mi dávají něco vyjímečného. A díky tomu tady můžu stát a prohlásit, že to, co mě změnilo, bylo to, že Ježíše nedržely na kříži hřebíky, ale jeho láska ke mně.