Ze zoufalosti a samoty k opravdovému naplnění a radosti

Příběh Magdy

Když mi bylo dvanáct let, tak moje maminka uvěřila v Boha. Každou neděli jsme jezdili na shromáždění, a tak nějak jsme žili život s Bohem.

Jenomže po nějaké době mezi rodiči docházelo k neshodám, začaly hádky, urážky a vedlo to až k rozvodu.

Ve vesnici, kde jsme žili, jsme mnohokrát, téměř denně museli čelit psychickým i fyzickým útokům od naší babičky, tatínkovy matky, která nám sprostě nadávala a urážela nás.

Třeba když jsme jeli v autobuse a jela v něm i ona, tak nám trhala vlasy z hlavy, až jsem se pak už bála chodit sama a styděla se.

Tehdy jsem odešla z domu. Den ze dne jsem zůstala opravdu bez peněz, bez rodiny … bez rodiny, bez peněz, bez přátel, prostě opravdu sama.

Ne, že bych byla alkoholik, ale častokrát jsem si někam vyšla a začala jsem kouřit.

Po nějakém čase jsem si našla přítele, dnes už mého manžela, vzali jsme se a máme dvě děti.

Můj manžel je z bohaté rodiny. Měli jsme auta, jezdili jsme na dovolenou, peníze ani přátelé nám nechyběli, chodili jsme na večírky a Boha jsme nehledali. Nepotřebovali jsme ho.

Jednou přijela maminka na návštěvu a začala mi vykládat o Ježíši, o tom, že ho přijala zpátky do svého srdce, že bez něho opravdu nemůže žít a poprosila mě o odpuštění. Já jsem jí tehdy odpustila a každý den jsem nad tím přemýšlela. Opravdu mi to vrtalo v hlavě dnem i nocí.

Jednoho dne u vaření jsem si pustila křesťanské písničky a zavolala jsem: „Pane Ježíši, já tě potřebuju a opravdu tě volám do svého života. Dej se mi, prosím, poznat.“

Začala jsem číst Bibli a začala jsem navštěvovat Apoštolskou církev v Břeclavi.

Slovo, které bylo kázáno pastorem, tam ke mně mluvilo a já jsem se styděla za svůj život.

Přijela jsem domů, padla jsem na kolena a řekla: „Pane, prosím tě, odpusť mi všechno. Odpusť mi, co jsem udělala špatně. Očisti mě a pomoz mi být lepším člověkem.“

Bůh to udělal.

Je to nádherné žít s Ježíšem, protože jedině v něm máme všechno, co potřebujeme. Je živý a úžasný, nádherný, krásný a za nic bych neměnila.

Těm, co neznají Ježíše, bych vzkázala, aby opravdu přemýšleli, aby si připustili, že by mohl být živý. Aby otevřeli srdce pro Pána, aby ho opravdu začali hledat, dokud je čas ho najít, protože on na to čeká.