Chtěla se zabít, pak ale zažila, že má ohromný smysl žít

Příběh Marcely

Marcela:

Já jsem věděla, že někde je nějaký Bůh. Ale nenapadlo mě, že má o mě zájem, protože jsem vyrůstala na východním Slovensku a tam nás Romy nepouštěli do kostelů, protože jsme pro Boha nečistí.

Potom uvěřila moje teta Vlasta, a ta začala o Bohu mluvit. A ona o něm mluvila strašně krásně, že nás miluje a že mu na nás záleží.

V ten moment se mě to dotklo a už jsem věděla, že ho prostě chci poznat.

Ale nevěděla jsem, kde ho mám hledat, až mně řekli, že ho mám najít v Bibli.

Tak jsem si začala číst Bibli a všecko bylo perfektní, Bůh se nám dával poznat, žehnal nám.

Potom přišel takový zlom, kdy onemocněl můj bratr Milan. Ten nakonec umřel a já jsem se pak rozhodla, že nechci mít s Bohem nic společného.

Roztrhala jsem Bibli a odešla jsem od Boha.

Maminka Marcely:

Když umřel můj syn, tak ona tím strašně trpěla, že už není mezi námi, a to ji moc srazilo a už ji nic nebavilo.

Já jsem dělala všechno pro to, aby aspoň mohla číst tu Bibli.

Říkám jí: „Tady máš Bibli, čti si.“ A ona ji roztrhala. Roztrhala mi Bibli a já už jsem nevěděla, co mám dělat.

Marcela:

Chtěla jsem se zabít, chtěla jsem se otrávit, neměla jsem už smysl života. Potom jsem propadla gamblerství, hrála jsem automaty. Prohrávala jsem dětem peníze. Teď se za to stydím. Došlo to tak daleko, že jsem na tom byla závislá. Už jsem si s tím nevěděla rady, co mám dělat. A taky jsem propadla alkoholu.

Maminka Marcely:

Ale pak mi přišla do ruky taková povzbuzující knížečka, kterou jsem si ve sboru vzala, a tu jsem jí dala. Divím se, že si ji vzala a že ji začala číst.

Marcela:

Ta knížečka se jmenovala „Když jsem uvěřil, co potom?“ A maminka mi ji donesla, ať si ji přečtu. Tak jsem si ji vzala, abych měla od ní pokoj.

Potom večer jsem si ji četla a tak mě zaujala, že jsem si ji četla až do tří nebo čtyř do rána a přečetla jsem ji celou.

Ta knížka pojednávala o Boží milosti. Jak je úžasný a jak ta milost působí. Že nezáleží na tom, co jsme udělali, jaké jsou naše hříchy, ale jeho milost a jeho láska je veliká.

Mě se to v tu noc tak dotklo, že jsem prostě rezignovala a řekla jsem: „Pane Ježíši, odevzdávám se ti, prosím tě, přijmi mě zpátky.“

Ráno jsem se probudila a moje srdce přetékalo láskou. Takovou lásku jsem nikdy nezažila, k nikomu ani od nikoho.

Vstala jsem, a najednou jsem milovala lidi.

Maminka Marcely:

Já jsem ji nepoznávala, ani děti ne.

Marcela:

Pán ode mě v tu noc vzal závislost na alkoholu a také to gamblerství.

Vrátila se radost, láska, děti si také všimly té změny a řekly: „Stal se zázrak, mami.“

Když někdo řekne, že Bůh není, tak já vím, že Bůh je. Protože já jsem ho zažila, tu jeho velkou moc. Nebylo to jenom s tím gamblerstvím a alkoholem, ale i s cigaretami.

Ten život je úplně jiný s Pánem, s Bohem. Dává smysl, všechno dává smysl.

Předtím jsem nevěděla, kam jdu a co bude. Každý den byl takový nudný.

Ale teď vím, kam jdu, komu jsem uvěřila a co vlastně budu dělat.

Odevzdejte život Pánu, protože on je skvělý.

Musíte učinit pokání, vyznat svoje hříchy a říct mu, že ho milujete a on obrátí váš život o 180 stupňů. Všechno bude jiné.

Když jsem v situaci, kdy nevím kudy kam, tak si vždy opakuji Žalm 23: „Hospodin je můj pastýř, já i moje děti i moje vnoučata, celá moje rodina, nebudeme mít nedostatek. Dopřává nám odpočívat na travnatých nivách, vodí nás klidná místa u vod, naživu nás udržuje, stezkou spravedlnosti a práva nás vede pro svoje jméno. I když půjdeme roklí šeré smrti, my se nebudeme bát ničeho zlého, neboť s námi jsi ty, můj Pane.“