„Od té doby je to neskutečný“

„Od té doby je to neskutečný“


Příběh Nelly

Ahoj, já jsem Nelča, je mi 24 let, pocházím z Opavy, ale teď už pět let žiji v Brně, kde studuji medicínu.

Čtyři roky jsem věřící a tři roky pracuji pro Brněnskou mládež Connect.

Nepocházím z věřící rodiny a vlastně až do 18ti let jsem žádného křesťana neznala. Byli to pro mě jenom lidé, kteří v neděli chodí do kostela.

Ale pocházím z rodiny, která je skvělá. Mám tři sourozence.

Naši vždycky chtěli, abychom všeho měli dostatek, abychom měli správné hodnoty a abychom hlavně měli vzdělání. Takže my jsme se s bráchou museli hodně učit. Nemohli jsme chodit na žádné párty nebo výlety s kamarády a ze mě se stal docela velký introvert.

Neměla jsem moc kamarádů ani moc koníčků, nevěděla jsem, co bych chtěla dělat ani kdo jsem a jednu dobu mě to celkem trápilo.

Když mí sourozenci odešli na vysokou, tak měli rodiče takové období, kdy se hodně trápili a hádali a já jsem se cítila hodně sama.

Cítila jsem, že mám v sobě nějaké místo, které je prázdné a které bych měla zaplnit, jen jsem nevěděla čím.

Asi kolem patnácti let jsem zjistila, že se o mě zajímají kluci. Byl to pro mě fajn pocit, když mi někdo věnoval pozornost.

 


Začalo pro mě takové pětileté období, kdy jsem šla z jednoho vztahu do druhého a každý ten vztah skončil hůř než ten předchozí.


Po těch pěti letech jsem věděla, že už to tak nejde, že to nedává smysl, že to moje prázdné místo je pořád stejně prázdné, a já pořád nevím, kam směřuji, co bych chtěla mít, jaká bych chtěla být a cítila jsem se ještě hůř než předtím. Cítila jsem se méněcenná.

V té době jsem měla nejlepší kamarádku Janču, která uvěřila asi o dva roky dřív než já, když nám bylo osmnáct.

Na ní jsem viděla obrovskou změnu. Pocházela zhruba se ze stejného prostředí jako já. Ale najednou jsem viděla, že úplně jinak řeší konflikty, že se jinak stará o lidi, o mě, že má naději pro svůj život.

Ona měla takový přístup, že ať se stane cokoliv, tak je to v pohodě. A já jsem to nechápala. Nechápala jsem její přístup k životu.

Po těch pěti letech jsem za ní přišla a řekla jsem jí: „Jani, já vůbec netuším, co se s tebou stalo, ale potřebuju to taky.“

A ona mi tehdy ukázala Boha. Četly jsme spolu Bibli, vzala mě do mládeže. Ale ještě to nějakou chvilku trvalo, než jsem Boha mohla také poznat.

Od té doby se dějí neskutečné věci.


Bůh se o mě hezky stará.


A to, co já jsem se o něm dozvěděla, je, že:

1) každý život má hodnotu a má smysl,

2) nejsme žádný defektní nebo vedlejší produkt nějakého procesu,

3) každý z nás byl stvořen pečlivě a velmi hodnotně,

4) každý z nás má své skvělé stránky, své dary a talenty a má věci, kterým by se měl věnovat, které mu budou dělat radost,

5) ta naše hodnota není v jiných lidech, ale je v Bohu, a to je ten pevný základ.

Mně to dalo obrovskou naději do života .

Proto bych tě chtěla podpořit a povzbudit, pokud ses taky někdy takhle cítil, že život nemá smysl anebo se takhle pořád cítíš a neznáš Boha, ale hledáš ho, tak ho pozvi do svého života.

Neboj se a řekni mu, že ho chceš mít v životě a že ho chceš poznat, a já věřím, že on přijde a udělá ve tvém životě skvělé věci, protože u mě to tak bylo a život s ním má smysl a je skvělý.

Využíváme soubory cookies!
Aby náš web fungoval přesně tak, jak má, využíváme soubory cookies, které zpracováváme podle zásad ochrany osobních údajů. Další informace o využití cookies souborů naleznete zde.