Začal k lidem cítit lásku, kterou dříve neměl

Příběh Paula

Jsem Holanďan a bydlím tady v Česku už nějakých pár let.

Když jsem žil v Holandsku, bydlel jsem v malé vesničce, kde jsme chodili do katolické církve. Všichni chodili do katolické církve. Bylo to příjemné, protože každý se znal s každým.

Ale nikdy jsem se tam nesetkal s živým Bohem. Tam jsem se potkal spíš s náboženstvím, s tou částí, že „musím“ a „nemůžu“ a že ten a ten den musím chodit do církve.

Když jsem se stěhoval do Česka, tak jsem začínal potkávat spoustu věřících lidí, kteří nebyli takhle nastavení.

Bylo to pro mě zajímavé, ale zároveň jsem říkal: „Pokud chcete být věřící, buďte, ale já věřící být nemusím. Já to nehledám, já to nepotřebuji.“

Jednou mi kamarád v Praze, kde jsem studoval češtinu, půjčil kolo. Když jsem si na ně sedl, tak jsem si řekl: „Tohle kolo je brak.“ My Holanďané jezdíme rádi na kole, ale tohle kolo bylo v katastrofálním stavu.

Protože jsem Holanďan, tak jsem to kolo vzal a opravil ho. Naolejoval jsem řetěz, opravil jsem brzdy a celé jsem ho dal do pořádku.

Jezdil na tom kole po Praze a po studiích jsem kamarádovi kolo vrátil. Když jsem mu kolo předával, upozornil jsem ho, aby dával pozor, že jsem opravil brzdy a ony opravdu brzdí.

Ten kamarád, který je mimochodem misionář, mi řekl: „No tak to je hezký, že jsi ho opravil. Pro mě bylo to kolo v tom stavu dostačující. Dovezlo mě z bodu A do bodu B a to mi stačilo. Ale Paule, tohle odpovídá tomu, jak vypadá tvůj život. Ty máš hezkej život. Máš všechno, máš barák, máš rodinu, máš dům, máš auto, máš všechno. Ale něco ti tam chybí a ty to nemůžeš poznat dřív, než to dostaneš. To je stejný jako oprava toho kola, ty brzdy. Já si teď uvědomuju, jak to kolo může být vynikající, protože ty jsi ho opravil a takhle vypadá i život s Bohem. Pokud necháš Boha změnit tvůj život, pokud necháš Boha vstoupit do tvého srdce, tak si uvědomíš, že ten život může být lepší.“

Já jsem mu odpověděl totéž, co všem křesťanům před ním: „Hele, to je hezký, ale není to pro mě.“

A on toho nechal. Ale mě se to zároveň dotklo a začalo to ke mně mluvit.

Začal jsem cítit zvláštní nespokojenost. Uvědomil jsem si, že Bůh nevstoupí do mého života, protože já ho tam nechci.

Tak jsem si řekl: „Co je vlastně tak špatné na Bohu, že ho nechci?“

Potom jsem byl jednou na procházce s pejsky a znovu jsem nad tím přemýšlel, co mi ten kamarád říkal o životě, a když jsem pak došel k nějakému poli, tak jsem vyslovil: „Tak Pane Ježíši, pokud existuješ, pokud jsi živý, to znamená, že nejsi jen nějaký knížka, co něco vysvětlí, ale jsi živý, tak v tom případě ti chci dát můj život a udělej s ním, co chceš. Ty, ne já.“ S tím jsem skončil a pokračoval jsem v procházce.

V dalším období, dva tři měsíce poté, začal ve mně něco měnit. Moje srdce se začalo měnit. Moje srdce se přiblížilo lidem. Začal jsem cítit k lidem lásku, kterou jsem dříve neměl, kdy jsem byl nasměrovaný jen na svoje věci. Takhle jsem se potkal s Bohem a dodnes takto s Bohem žiju, ze srdce, ne z náboženství.