Tam, kde nenáviděli, začli milovat

Příběh Radka a Jirky

Radek:

Jmenuji se Radek Daniel.

Okrádal jsem lidi, podváděl a vymáhal jsem peníze.

Mělo to katastrofální následky, protože v té době jsem žil se svou manželkou Ivetou a měli jsme spolu děti, když mě zavřeli do vězení k výkonu trestu.

Jirka:

Jmenuji se Jiří David.

Ve třinácti letech jsem začal chodit do party, kde jsme pili alkohol, kouřili jsme a kradli. Takovým způsobem života jsem se dostal do “pasťáku”, kde jsem byl asi tři roky. Po propuštění jsem hned na to šel do vězení.

Radek: Moje rodina vlastně pykala za mě, za mé chyby. Nejhůř jsem se cítil opravdu, když mě zavřeli.

Jirka: V tom vězení, když jsem byl oddělený od rodiny, to bylo asi to nejhorší. My Romové jsme na sebe hodně vázaní, na rodině, to bylo hodně špatné.

Radek:

Během výkonu trestu uvěřila v Boha moje žena. Když jsem byl propuštěn, tak jsem si říkal, co se to s mojí ženou děje? Že je šťastná, že je to úplně někdo jiný. Já jsem chtěl to stejné, ale nevěděl jsem, jak na to.

Jirka:

Už tam ve vězení jsem se chtěl změnit a hledal jsem v tom pomoc. Byl tam se mnou jeden vězeň, mladý kluk stejně starý, který mi daroval Bibli.

V tom vězení jsem se i modlíval. Hledal jsem Boha. Tak jsem prosil, až vyjdu ven, abych vytrval. Abych se už nevracel k těm špatným věcem.

Ale když mě propustili, tak jsem se vrátil zpět a bylo to ještě horší, než předtím.

Radek:

Po vězení se stala taková změna, že jsem prožil tři operace srdce. Při třetí operaci jsem dostal takový strach, ne strach, jako že vám někdo rozbije pusu při nějaké rvačce, ale takový opravdový strach, že přijdete o ženu, že přijdete o děti a už prostě nebudete. Že tím pro vás život skončí.

Jirka:

Došlo k tomu, že když jsem četl Bibli doma, bylo tam napsané, že žádný lhář, žádný zloděj, žádný opilec nepřijde do Božího království, ale bude uvržen do hořícího jezera, tak jsem si uvědomil, že to jsem já, že já potřebuji záchranu.

Radek: Řekl jsem: „Bože, jestli jsi, dej se mně poznat.“ Teď já slyším takový hlas: „Neboj se, já jsem tvoje světlo. Já tady mám pro tebe ještě práci.“

Dívám se kolem sebe, co se to děje, jestli nemám nějaké halucinace nebo jestli neslyším nějaké hlasy. Uvědomil jsem si, že v sobě nemám žádný prášek.

Jirka:

Taky jsem četl, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil ztracené, aby zachránil i mě, že položil život za nás hříšné i za mě samotného.

Radek:

Dostal jsem opravdu takový strach. A teď ten hlas slyším znovu: „Neboj se, já jsem tvoje světlo. Já tady mám pro tebe ještě práci.“ To mě utvrdilo, že Bůh je.

Jirka:

Když jsem si toto všechno uvědomil a byl jsem tak usvědčen ve svém srdci, poklekl jsem a poprosil Boha, poprosil jsem Ježíše Krista, aby mi změnil život. A on to udělal.

Radek:

Pak jsem přijal Pána Ježíše do svého srdce a nechávám se jím vést. Tam, kde jsem nenáviděl, začínám milovat.

Dneska sloužím Bohu tím, že dělám práci asistenta prevence kriminality. Je to moje pole působnosti, kde mohu evangelizovat (říkat lidem o Bohu, pozn. red.) venku. Mohu lidem venku říkat, co Bůh udělal v mém srdci, protože hodně lidí se ptá, jak je možné, že z takového člověka, který dělal takové zlé věci, se stal člověk, který je u policie. Ale já říkám, že to dělá Bůh, ne já.

Jirka:

Moje chování se úplně změnilo. To je na tom to dobré, že Bůh mi dal lásku, která je opravdová, která není sobecká. A vidím ty lidi jinak, vidím je v tom, že potřebují Ježíše, že potřebují spásu a že se potřebují z těch špatných věcí dostat.

Ježíš je velmi milující a laskavý a odpouštějící. V mém životě mi mnohokrát pomohl. Díky, že se mohu modlit a hledat jeho přítomnost, jeho lásku. Nic se nevyrovná Ježíši a jeho lásce.