Nevěděl kudy kam, ale pak si vybral opravdový život

Rudův příběh

Ruda: Poprvé jsem ochutnal alkohol, když mi bylo devatenáct let. Byl jsem rád s kamarády, měl jsem rád partu, líbilo se mi vyhledávat různé akce.

V té době jsem po takovém bohémském životě toužil. Kdežto v rodině to bylo jiné. V rodině jsem se cítil takový nepotřebný, zbytečný, a tak ve mně rostla stále víc touha být víc a víc v alkoholu.

Dcera: Nechtěla jsem s ním být, když byl opilý. Byla jsem radši, když byl vlastně pryč. Asi to nebylo nic extra výjimečného, ale čím častěji to taťka dělal, tak tím víc to mamku bolelo.

Nejhorší bylo, když taťka byl v hospodě a musela jsem pro něho jít a prosila ho, aby šel domů a on nechtěl a já jsem se cítila strašně. Všichni se tam smáli, i ti jeho kamarádi, co tam seděli s ním. Nevím ani přesně, jestli mi bylo osm nebo devět.

To moje pití se samozřejmě postupem času stupňovalo. Neměl jsem pevnou půdu pod nohama a cítil jsem takovou prázdnotu.

Já jsem se s tím nedokázal smířit, nedokázal jsem to nějak vstřebat, tak jsem chtěl ukončit svůj život.

Vzal jsem provaz, sedl na kolo a jel jsem do lesa. Udělal jsem smyčku. Vylezl jsem na strom a zhoupl se.

Jenomže se to tehdy pro mě z nepochopitelných důvodů nepodařilo. Kladl jsem si otázku: „Nerozumím tomu, proč se nemůžu ani zabít?“ S tím, že jsem se urážel, s tím, že jsem viděl, že i ti moji nejbližší byli pro mě jako nepřátelé.

Opravdu jsem nevěděl, kudy kam. Myslel jsem si, že jsem tady zbytečný na tom světě, že jsem k ničemu, že mi nikdo nerozumí, nikdo mě nemá rád. To byla taková past, do které jsem se nechal chytit.

Naděje pro mě začala tehdy, když moje žena, ač věřící v katolické církvi, se setkala s jednou křesťankou, která jí řekla o Ježíši Kristu. A ona udělala ten krok ke spasení, protože řekla: „Ježíši, změň můj život“.

Pán Ježíš začal měnit její život a já jsem to na ní viděl, protože začala jinak jednat se mnou, jinak jednala s dětmi. A ona se začala za mě modlit.

Tak jsem se té ženy zeptal, co pro to mám udělat, jestli mám jít na protialkoholní léčení. A ona mi řekla: „Nemusíš na žádné protialkoholní léčení. Přijmi do svého života Ježíše Krista a on změní tvůj život.“

Pro mě to bylo něco zvláštního, něco nového, a tak jsem řekl: „Ano, já to chci udělat. Já chci, aby Pán Ježíš změnil můj život.“

Ale pořád jsem nevěděl, jak to mám udělat. A tak jsem po ní prostě opakoval takovou jednoduchou modlitbu: „Pane Ježíši, já nevím, jestli jsi, ale já tě zvu do svého života. Změň můj život. Změň moje srdce. Odpusť mi.“

A když jsem toto vyznával, tak jsem poznal takovou zvláštní věc, kterou jsem do té doby nepoznal.

Ke mně přišel Ježíš Kristus, položil mi ruce na ramena a já jsem se topil v Boží lásce. A najednou jsem pochopil, proč Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista. Abychom nezahynuli, ale měli život věčný.

Ale ten problém alkoholu to stále neřešilo. Já jsem se tak hodně opil, že na druhý den jsem měl výčitky svědomí. Tak jsem si řekl: „To nemá smysl. Já jsem myslel, Ježíši, že za mě ten problém vyřešíš!“

To byl moment, kdy jsem řekl: „Já na to nemám! Pane Ježíši, kde jsi? Pomoz mi!“

A on na to reagoval, protože jsem uslyšel hlas Pána Ježíše, který ve mně rezonoval: „Už si konečně vyber, co chceš ve svém životě. Komu a čemu chceš sloužit?“

Udělal jsem tehdy takové rozhodnutí a řekl jsem: „Ježíši, tobě chci sloužit, ale zbav mě chuti na alkohol. Vezmi ode mě tu chuť na alkohol. Zbav mě i kamarádů.“

Já nevím, jak to Bůh dělá, ale on to prostě udělal.

Dcera: Viděla jsem, že taťka přestal chodit do hospod a být se svými přáteli a začal trávit čas se svojí rodinou. A to tak, že mamce začal nosit kytky a skládat jí básničky, jako nějaký zamilovaný puberťák. Nás s holkama bral na výlety, četl nám z knížky, ptal se, jak se máme.

Velmi mě taťkova změna ovlivnila. Protože když jsem viděla jeho život, tak jsem si uvědomila, že on má něco, co já nemám. Že on má tu radost a ten pokoj a ten smysl, který mně chyběl.

Tak jsem jednou šla do svého pokoje a začala jsem se modlit, i když jsem nevěděla přesně jak. Ale řekla jsem: „Ježíši, jestli jsi doopravdy, tak přijď do mého srdce a změň mě. A zaplň to prázdné místo, které ve mně je. Buď mým Bohem. Tak jako jsi taťkovým Bohem, buď i mým Bohem.“ A on to udělal.

A udělal mnohem víc, než za co jsem se modlila. Udělal to, že zaplnil to prázdné místo a taky mi dal tu radost a lásku a dal mi skvělého manžela, po několika letech dvě krásné děti a dal mi naději, naději do budoucnosti.

Ruda: Ježíš je pro mě zaprvé Spasitel (zachránce), taky Otec, taky přítel, který mě přijal a miluje mě. Tu jeho lásku, kterou on mi dal, mi nemůže dát žádný člověk. Za to mu jsem vděčný. Za to, co mi dává, za to, co mi nabídl – život věčný a odpuštění. A to nabízí každému člověku.

Dcera: Cokoliv dělám, vím, že v tom nejsem sama. V tom dobrém i v tom špatném vím, že se na něho můžu spolehnout. Vím, že je při mně. Vím, že je zdrojem mojí radosti a mého pokoje.