Přestal s marněním svého života, díky jeho lásce

Příběh Pavla

Když jsem se v patnácti rozhodoval, co budu dál dělat, tak jsem vůbec netušil, co to by to mělo být. Byl jsem takový typ člověka, co šel na střední jenom proto, že tam šli moji kamarádi. Netušil jsem, jaká bude moje budoucnost.

Ale pořád jsem hledal smysl života a zkoušel jsem zákon přitažlivosti (termín pro metafyzické využití tohoto fyzikálního zákona – pozn. redakce) a podobně.

Jednou jsem slyšel svého kamaráda říkat svědectví o Ježíši Kristu a hluboce se mě to dotklo, ale nic to se mnou neudělalo.

Až jednou se konal sjezd křesťanské mládeže, jeden den byl místo školy, tak jsem si říkal, že by bylo fajn “se ulejt”.

Jel jsem tam a viděl jsem tam křesťany, jak chválí Boha se zdviženýma rukama. A přišlo mi to divné.

Potkal jsem tam jednu holku, která mně začala říkat o svém vztahu s Bohem. To mi přišlo taky divné, ale zároveň mě zaujaly některé pasáže z Bible, které mi ukazovala a říkala: „To jsou moje oblíbené verše, tyhle mi pomáhají.“

Jednou jsme takhle spolu seděli na lavičce a ona mě poprosila, abych se modlil s ní. Já jsem vůbec nevěděl, co mám říkat, tak jsem řekl: „Pane Bože, jestli existuješ, dej ať už nejsou války, ať se lidi mají rádi.“ To bylo první, co mě napadlo.

Taky jsem na té akci slyšel kazatele, který mi říkal: „Nikdy jsem nebyl věřící. Měl jsem v životě všechno.“ Stejně jako já.

Ale stále jsem měl kolem sebe křesťanské kamarády, kteří pořád říkali, že Bůh je úžasný.

Nedalo mi to, a tak jsem začal taky hledat Boha a řekl jsem: „Bože, jestli seš takovej frajer, dej se mi poznat.“

Tohle mně utkvělo v paměti a řekl jsem si, že mě to vyburcuje, protože Pán Bůh je všemohoucí a říká, že když ho o něco budeme žádat, tak nám to dá.

Tehdy jsem se tam začal modlit. Nebylo to pro mě přirozené, ale zkoušel jsem to a čekal jsem, že mi Pán Bůh, který je všemohoucí, může dát nějaké znamení.

Když jsem asi počtvrté nic nezakusil, myslel jsem, že to vzdám. A tehdy měl asi Pán Bůh smysl pro humor, protože když už jsem to chtěl vzdát, tak jsem při modlitbě v duchu poprosil, aby se mě nějak dotknul. V tu chvíli na mě dopadla jedna ruka, hned druhá, třetí, čtvrtá a v tom momentě pátá na hlavu a v tu chvíli se za mě modlilo nějakých pět lidí, pět rukou, ani nevím.

Byla to obrovská euforie a než jsem stačil otevřít oči a otočit se, přišel za mnou kazatel té akce a říkal: „Pavle, mám pro tebe slovo od Boha.“

Poprvé v životě se mnou Bůh nějakým způsobem komunikoval, protože jsem to vyhledával. A on mi říká: „Pán Bůh pro tebe má úžasný plán.

A bude ti ho postupně odkrývat, když půjdeš za ním. Možná kdyby ti ho ukázal celý teď, tak to neustojíš, ale věř, že když se rozhodneš jít za Pánem Bohem, tak to bude to nejlepší rozhodnutí, které v životě uděláš.“

Tehdy mi Bůh promluvil do srdce a něco se ve mně změnilo.

Bible o tom říká, že se člověk narodí z Ducha.

A já jsem se vrátil do svých kolejí, kde jsem měl svoje kamarády, chodili jsme na párty a tak dále. Jenže já už jsem to nemohl dělat. Už jsem v tom neměl pokoj. Měl jsem tady někoho, kdo mi říkal: „Touhle cestou nechoď.“

A i když to byla cesta těžká, tak chci povzbudit každého z vás, že Bůh je tady, nezapomněl na vás a je připravený vyslýchat vaše modlitby a ukázat vám, že vás miluje a že je tady.

Jeho zaslíbení je, že když ho budeme hledat, tak se nám dá najít.

Vyzkoušej Pána Boha, vyzkoušej jeho zaslíbení. A když mu otevřeš srdce, poznáš víc, než vůbec čekáš. Poznáš živého, skutečného Boha.

Tak ať ti to taky vyjde. Pán Bůh ti žehnej.